Jogíni kupodivu nejsou imunní vůči závislosti na sociálních médiích. Zamyslete se nad tím, jestli netrávíte pohledem do mobilu více času, než byste ve skutečnosti chtěli.
Pravda je, že sociální média jsou dnes nezbytnou součástí života. To ale neznamená, že jsou součástí vaší duchovní praxe a růstu. Mnoho lidí tráví spoustu času bezmyšlenkovitým scrollováním bez jakékoli přidané hodnoty jako je růst či naplnění.
Všímavost a sociální média
Duchovní učení nám říká, abychom nepotlačovali své myšlenky a pocity. Měli bychom si s přátelským přístupem uvědomovat, co se v nás děje. Tímto způsobem si lze pomocí svých myšlenek, vjemů a emocí všimnout a prozkoumat, jak jsme uvízli v některých starých myšlenkových konceptech. Můžeme se naučit rozpoznat v našich životech mechanismy, které pro nás již nejsou potřebné či užitečné.
Procvičování všímavosti nás učí žít v přítomném okamžiku. To nás bude naplňovat a pomáhat nám růst. Vědomé trávení času na sociálních médiích, s ochotou skutečně si uvědomit, jak nás to odvádí od přítomnosti, může být samo o sobě duchovní praxí.
Sledujte své emoce
Až příště budete trávit čas na Facebooku, zkuste přátelsky přijímat své reakce. Všimněte si touhy po pozornosti nebo schválení. Všimněte si, když vás rozzlobí něčí názor nebo reakce na váš příspěvek. Uvědomte si, když procházením Facebooku jednoduše vyplňujete čas a hledáte stimulaci.
Co vám to říká o vás samotných? Nebo o věcech, které chcete, aby lidé viděli?
Mylně věříme, že naše neustále se měnící pocity, emoce, víra a potřeby jsou pravdivé. Že jsou skutečnými reprezentacemi reality. Ve skutečnosti nejsou o nic přesnějším zobrazením reality, než jsou naše profily na Facebooku přesným vyjádřením našich životů.
Všímavost nám pomáhá rozpoznat, když je něco, co děláme, neužitečné nebo dokonce škodlivé. Pomáhá nám prozkoumat možnost tuto činnost opustit či nahradit užitečnější činností.
Tři základní emoce, které v nás Facebook probouzí
1. Stimulace touhy
Pocit neklidu a touha po tom, co nám chybí. Pokud si těchto pocitů všimnete, zkuste procvičit umění vědomého pozastavení. Zastavte se na chvíli a uvědomte si fyzické a duševní vjemy ve vašem těle. Rozhlédněte se kolem sebe, podívejte se na barvy v místnosti, nahmatejte texturu stolu. Uvědomte si smyslovou realitu svého okolí.
Vědomé prožití přítomného okamžiku vám pomůže přejít od bezduché stimulace k vědomému zhodnocení reality. Můžete dojít k závěru, že „vám tento přítomný okamžik stačí“. Pravdou je, že online stimulace vás nikdy opravdu neuspokojí. Jinak už byste byli dávno šťastní.
2. Touha po pozornosti
Touha po uznání nebo souhlasu se může extrémně projevovat posedlostí kontrolou počtu lajků a komentářů. Může to znamenat, že se v daném okamžiku za sebe necítíte dobře. Proto hledáte ujištění a uznání toho, jací jste.
Když si všimnete této potřeby, zkuste sami sobě věnovat trochu lásky a uznání. Pozorujte, co se stane. Můžete si zkusit položit ruku na srdce, a přitom si v duchu říkat laskavá slova, například: „je to v pořádku, jsem tu pro tebe“, „záleží mi na tobě“.
3. Zloba
Uvědomte si, když jste naštvaní a pozorujte svou reakci. Reagujete pouze vnitřně, nebo chcete odepsat a odpovědět na to, co vás rozzlobilo?
Trik spočívá v tom, že si připustíte, že osoba, která zlobou trpí, jste vy, nikoliv osoba, na kterou je hněv zaměřen. Z buddhistického hlediska to ukazuje, že v tu chvíli nemáte ve svém srdci dostatek laskavosti a empatie k ostatním.
Podívejte se, co se stane, když položíte ruku na své srdce a řeknete směrem k osobě, na kterou se zlobíte: „kéž se budete cítit dobře a šťastný.“ Uvědomte si, že člověk, na kterého se zlobíte, je stejně jako vy cítící lidská bytost. A také cítí bolest a nejistotu, prostě chce být milován.
Shrnutí
Když toužíte po stimulaci, zaměřte se na „tady a teď“ a naučte se důvěřovat přítomnému okamžiku. Vězte, že tento okamžik může být hluboce naplňující, pokud ho jednoduše přijmete.
Když toužíte po pozornosti, pracujte na důvěře. Naučte se věřit, že na vás záleží, že dokážete sám sebe podporovat.
Když se rozzlobíte, najděte svou schopnost empaticky se spojit se sebou a ostatními. Uvědoměním si své sdílené lidskosti si připomínáte, že v hloubi duše jsme všichni stejní, jen chceme být milováni, v bezpečí a šťastní. A že občas trpíme všichni.
Vstřícnost k sobě samému
Nakonec je třeba zdůraznit důležitost přátelského a laskavého přístupu k sobě, když si všimneme své závislosti na sociálních médiích. Závislost se živí utrpením, takže když obviňujeme sami sebe a jsme vůči svým činům nelaskaví a kritičtí, jen to zhoršujeme. Obviňování a souzení nás přivádí do stavu nouze, který nám nedovoluje učit se a měnit se.
